baf
Maroko
1.den - pátek 24.5.2002
Ráno trochu shon, ale po 10.hodině odjezd z Ostravy. Menší šok, když jsme viděli naši expediční karosu. Dost obyčejná. Dál se jelo směr Olomouc, Brno, Praha a plně obsazeni 35 lidmi jsme ve 22 hodin přejeli hranice přes Dolní Dvořiště.
2.den - sobota 25.5.2002
Celonočním přejezdem jsme přejeli Rakousko a větší část Itálie. Celý den jsme pokračovali přes Miláno, Janov a kolem 15.hodiny jsme dojížděli do Monaka. Řidiči to ale přejeli a v Nice jsme se otáčeli… zpět do Monaka. Celkem vedro, ale smůla i štěstí v tom, že se zrovna tenhle víkend jede Velká cena. Všechno uzavřené, velký řev F1, nic jsme neviděli. Až večer. Nejdřív jsme zašli nahoru na palác, pak se okoupat na místní pláž a večer jsme chodili kolem depa a jenom se dívali. O půlnoci odjezd dál.
3.den - neděle 26.5.2002
Ráno jsme se probudili u španělských hranic, očista na benzině a směr VALENCIE. Po nekonečné jízdě za velkého horka jsme v 16 hodin dorazili do VALENCIE. Celkem brzo jsme našli místo na zaparkování. Ve městě moc památek není.Za generála Franca toho bylo hodně zničeno, takže se toho fochovalo celkem málo. Dvě hodinky nám stačily. Zajímavé bylo sledovat hraní fotbalu v korytě vyschlé řeky.Hrály proti sobě dva černé týmy. V 18 hodin odjezd dál. Čekalo nás ještě
4.den - pondělí 27.5.2002
Ráno snídaně, v 8 hodin odjezd. Celý den jsme se plahočili přes celé Španělsko. Kolem Granady jsme jenom projeli, po levé straně bylo zasněžené pohoří SIERRA MADRE. Kolem 16. hodiny jsme dojeli ke skále. GIBRALTARvypadá opravdu působivě. Jede se tam přes přistávací plochu letiště, což je asi rarita. Na město jsme měli asi 3 hodiny, což bylo dost málo. Tak jsme se jen tak flákali po městě. Na skálu v tom vedru se nám pěšky nechtělo a taxi stálo přes 500 Kč na osobu. Zahlédli jsme akorát 100 tunový kanón.Ale bylo Odjezd normálka, lehké bloudění před výjezdem. Ve 21 hodin jsme dojeli do kempu Chullero, kam jsme se museli asi
5.den - úterý 28.5.2002
Lukáš neustále chodí na záchod, neboť má "určité" problémy a neví, co s tím. Vstávali jsme v 5.45 hod. Odjezd byl v 7 hod., ať stíháme trajekt. Trajekt byl moderní a vlny super. Cesta přes úžinu trvala necelou hodinu. Skála šla krásně vidět. A jelo to opravdu rychle. V CEUTĚ jsme navštívili obchod, kde jsme nakoupili další zásoby za 13 EUR. Víno, pivo, jídlo. A směr hranice v Ceutě. No, příjezd dost šokující. Úzký příjezd, vysoké zdi, ostnaté dráty a obrovský dav lidí. Vypsali jsme jejich formuláře a čekali hodinku venku, až se bude něco dít. A sluníčko do nás celkem pralo. Celník se na mne chápavě usmál, když jsem si dopřával pivko.I když to byl asi risk. Vyjeli jsme na marockou půdu a hned za čarou tržiště na svahu, velký bordel a velké množství taxíků. Po pobřeží dál směr TETOUAN. Už ale vše působilo normálněji. První velbloud, palác ALI BABY. První zastávka přímo v MAROKU byla na římských vykopávkách LIXUS u LARACHE. Nahoře malý amfiteátr, ulice s kanalizací, mozaika Neptuna už dost zničená. Ale z vrchu už byl pohled na Atlantik. Máme čas posunutý zpět o 2 hodiny, tak se nám den dneska prodlouží. Přes LARACHE jsme jeli do dnešního cíle SALE. SALE sousedí s RABATEM, ale je tam kemp, což je pro nás výhodné. Už jenom příjezd a průjezd městem byla obrovská sranda. Všude obrovský bordel (horší než OSTRAVA), třeba autobus bez dveří a otevřený kryt na motoru, kvůli chlazení. Dost aut nás zdravilo troubením, což už časem otravovalo. Jsme tu jak pěst na oko, protože tu jezdí převážně moderní zahraniční autobusy a Karosa se tu hodně vyjímala. A kemp? Ten nás dostal úplně. Vysoká zeď, vrata z rákosu, uvnitř hlídající pospávající policista, na zdi střepy proti zlodějům. Vypadalo to nejdřív dost jak lágr za války, ale nakonec jsme zjistili, že je skvělý. Vybalili jsme se, uvařili a šli na procházku do staré mediny, obklopené hradbami. Nejdřív jsme ale zašli na pláž. Byl krásný západ slunce.
Medina už byla v šeru a nakonec byla tma úplně. V těch krámcích snad prodávali úplně všechno! Nejlepší byly dílny na opravu kol. Martina ještě zkusila volat mamce a podařilo se. Dali jsme si v jedné špeluňce místní mátový čaj. Úplná paráda. Hrozně moc máty a cukru. A to jen za 2 Dh (6Kč). Večer jsme si dali ještě čaj v kempu a trochu pokecali. Spánek o půlnoci.
6.den - středa 29.5.2002
V noci nás budili muezíni při ranní modlitbě.Většinu lidí to vzbudilo, ale já spal jak zabitý. V 6.30 nás už budili ostatní sousedé, i když odjezd měl být v 8.30 hod. Vyjeli jsme směr RABAT, mauzoleum Hassana II. Celkem dost zajímavé. Velká věž (44m), nedostavěný chrámový komplex a mauzoleum bývalého krále. Nádherný uvnitř, všude stráže a policisté, ale mohlo se volně fotit. Dál přesun do centra. Od mediny jsme se prošli hlavní ulicí k prezidentskému paláci, sedli si a ochutnali místní jídlo. Já jsem měl úplně vše ostré a bylo to výborné. Nakoupili jsme pohledy (1Dh/ks), zašli do mediny a odjeli směr CASABLANCA. Po cestě jsme sjeli k moři a 2 hodiny se koupali. Skvělé vlny, čistá pláž, písek všude. Hlavně pod plavkami. Pak hurá směr CASABLANCA. Nejprve jsme přijeli k mešitě a měli dvě hodiny na podvečerní Medinu. Mešita Hassana II. Je to monstr stavba, 200m vysoká mešita, k tomu chrám, obrovské nádvoří pro 80 000 věřících. Jenom jsme dovnitř nahlédli a hurá do mediny. No celkem šok. Jen pro dobrodruhy. První pocit dost divný a trochu strach. Úzké , tmavé uličky, hodně lidí, všude hromady bordela a hlavně ty krámky…. Neskutečné. Malý prostor a co se tam vleze věcí. Procházeli jsme sice hlavní uličkou, ale stejně jsme nevěděli, kde jsme. Až u Chelaužské mešity jsem se zorientoval. Ten čas tam plyne úplně jinak.
Udělal jsem pár fotek, rozdal pár dirhamů. Nádherně fotogenické. Ale museli jsme rychle najít cestu ven, abychom stihli autobus. Na zpáteční cestě jsme šli ulicí, kde byly souky ( súky ) holičů, opravářů kol, stolařů. U nás by všichni kulily bulvy. Mešita byla při odjezdu večer nádherně osvícena. Měli jsme kempovat
7.den - čtvrtek 30.5.2002
Ráno jsme si umyli vlasy pod kohoutkem…zas na týden pokoj.Ale kemp byl dost hrozný a deprimující. V 9 hodin jsme vyrazili směr Casa, prohlídnout si zbytek města. Sraz opět u mešity. Prošli jsme volně okolo hradeb mediny, lehce nakoukli na stánky u hodinové věže. Začali jsme zkušebně smlouvat, ale je to hrůza. Jsou dost neodbytní. Nakoupili jsme bubínky (40 Dh), ale za ty chtěl původně 80 Dh. Masku bůžka vytesanou v šutru. Nejprv že 300, pak 2 hlavy za
Chawarma je směs masa a zeleniny, zapečené do plackové kapsy. Měl jsem to i v RABATU. A panini, kuřecí maso vložené do chleba a též chutná výborně. Ale času bylo hodně málo, tak Lukáše napadlo jet taxíkem. Taxi mi zastavil na první zvednutí ruky a jeli jsme. Stihli jsme to akorát a cesta nás stála 40 Dh za 4 osoby. Asi dost , ale byli jsme rádi. Ve 13 hodin jsme vyjeli směr Ouzoudské vodopády. Koupili jsme ještě baterku do foťáku za 50 Dh. Takže taky jako u nás. Cestou jsme se stavili v jedné díře, OUZED ZEM, pár lidí si dopřávalo džus a zbytek čekal v autobusu. Po zdlouhavé cestě přes BENI MELLAL a vysokohorskou silnicí jsme přejeli sedlo TIZ-N-NIT kolem
8.den - pátek 31.5.2002
Protože sluníčko svítilo už v 5 ráno, tak jsou lidi úplně střelení a v 6 hod. už většinou vaří a dělají rachot. Odjezd byl až v 10 hodin, ať máme dost času na kaskády. Byly fakt fotogenické.
Lítaly tu i opice, dali jsme si dole kafe a cestou nahoru nás zaujal stánek s věcmi a začali jsme smlouvat. Chlápek byl hodně příjemný. Uměl trochu česky, bo u nás byl. Líbilo se nám strašně moc věcí. Nakonec jsme udělali hromádku věcí - 6 stříbrných náramků, přívěšek na krk, nůž v pochvě a z alabastru krabička na odlévání kulek. Za to vše chtěl 1350 Dh (4000 Kč). Nakonec jsme to usmlouvali na 860 Dh a 1 pivo (2500 Kč). Ale měl tam úplně fantastický bubínek, ale už toho bylo dost. Stejně nás natáhl. Ale my byli spokojeni, tak co.Ještě jsem neodolal a vyfotil si místní domorodku. V restauraci jsme si dali mátový čaj (5 Dh) z konvičky . Pak směr MARRAKESCH. Zhruba ve 13.30 jsme projeli městem a dojeli do kempu, kde jsme jen postavili stany a jeli zpět na prohlídku města. Vysadili nás u mešity KOUTOBIA, odkud se bude autobus vracet v 19 h a ve 23 h. Záleží na nás. Zůstáváme déle, kvůli nočnímu životu na JEMMA EL FNA. Začalo nám kručet v žaludku, tak jsme šli najít nějaký restaurant. Chvilka hledání a nakonec jsme kdesi zapadli hned u náměstí. Zkusili jsme konečně tajine. Ale celkem mne to zklamalo. Normální čtvrtka kuřete a k tomu brambor a zelenina. Měli jsme kuřecí, ale dělá se z vícero druhů masa. Já jsem si pochutnal ještě na polévce harira. Taková zeleninová.Ale ostrá a chutnala. A vzhůru na památky. Omylem jsme došli k paláci AL BALI, tak jsme ho rovnou navštívili. Sice velké, ale jen zdi nebo se skoro nic nezachovalo. Trochu zklamaní jsme šli k paláci AL BAHIA, ale ten byl od 8.5. zavřený. Takže nic. Ještě nám zbývaly z těch známých památek SAADSKÉ hrobky. Ale už se měly pomalu zavírat, ale zkusili jsme to. Chytli jsme taxi, jenže to byl PETIT TAXI a ty můžou převážet jen 3 osoby. Tak jsme zastavili další. Smluvil jsem to na 10 Dh za vše. Dojeli jsme v pohodě. 10 Dh nás stálo vstupné a šup na hrobky a mauzolea. Mají to úplně jiné. Všude samá mozaika. No a z doporučených věcí od Oty nám zbývaly jen zahrady MAJORELLE. Ale byly celkem daleko. Takže další taxik.Teda opět dva, neboť pořád chodíme ve čtyřech.
Zastavili jsme jednoho a druhý zrovna nikde. Nakonec přijel, ale byl to šok. Řidič vypadal poloslepý…na jedno oko viděl asi špatně a trochu švidral. A s ním jela Martina a Lukáš. Byli jsme trochu nervózní jestli vůbec dojedou, ale nakonec to bylo OK. Do zahrad bylo vstupné 20 Dh, ale prostředí super. Dost nás to překvapilo. Samé kaktusy, palmy, bambusy, jezírka. A nečekaně obrovský klid. Úplný balzám na duši. Taková flákárna. Sedli jsme si na lávku, napsali pohledy a v klidu šli do města zpět. Martina si koupila dvě kila hrášku a Lukáš jí to musel tahat. Vlezli jsme na okraj mediny, koupili nějaké koření a kávu. Stavili jsme se na džus do cukrárny. Lukáš si dal tři za sebou a my s Natali zkusili avokádový. Moc dobrý. Začalo se stmívat, tak hurá na náměstí. Došli jsme tam za tmy a to byl šok. Přes den jen několik stánků a teď v noci stánky úplně všude. Prodavači, vypravěči, kejklíři, hrálo se na bubny…. Celé náměstí bylo úplně plné a samé světlo. Začali jsme chodit křížem krážem a koukali. Těch stánků s jídlem, a když jsme kolem nějakého šli, tak se o nás přeřvávali aspoň 4 prodejci naráz. Hlavně jsme chtěli pochytit atmosféru, protože to bylo něco, co člověk zažije na málo místech na světě. Nabízeli nám hašiš apod. Chvilku jsme poslouchali hudbu na bubínky, prošli jsme kolem vypravěčů. Diváci je úplně "žrali". Neobyčejná podívaná. Vykládali i život z karet, ale my arabsky neumíme, tak co z toho. Holky se nechaly překecat na tetování henou na tělo. Jenom obyčejný náramek. Při placení to bylo horší. Domluvili jsme se na 80 Dh, na mne ale začala malá holka kreslit skarabea, dal jsem jí 15 Dh a pomalu jsme začali couvat. Lukáš vedle špatně rozuměl Martině, chtěl se jí zastat a trochu jí to rozmazal a Lukáše postříkali na tričko a zmizeli jsme. Za chvíli si nás našla bába, co nás malovala a Martině nakreslila něco až k náramku a chtěla opět prachy. Lukáš jí dal nakonec 160 Dh (500 Kč), ale byl celý „nasraný“. Potkali jsme Zdenka a šli jsme na šneky. Šneka si nakonec ode mne dali všichni, i když s překecáváním. Chutnali jak uvařené houby. Pojedli jsme u jednoho stánku plno ryb a jenom jsme se olizovali. A Ota potom taky. Ještě hodně džusů (2 Dh) a pak do cukrárny na sladké. Autobusem jsme jeli ve 23 hodin, osprchovali se a hurá na kutě.
9.den - sobota 1.6.2002
K ránu nás budilo mňoukání koček a jako vždy PIGI. Vyrazili jsme přes město směr ASNI, kde Ota domluvil taxiky do IMLILU, kam by se autobus nedostal. Cesta má kolem
10.den - neděle 2.6.2002
Odchod v 6 hodin od chaty a jak říkal Ota, je to tupý nekonečný výstup žlabem asi 2,5 hodiny. S Natali jsme se trochu zdrželi, ale rychle jsme je dohnali. Zároveň s námi vycházely 3 výpravy, tak nahoru mířilo asi 60 lidí. Byl to opravdu hnusný, pomalý, nekonečný výstup. Navíc málo vzduchu. Ve
Jednou se mi zatočila hlava, ale jinak se to dalo. Malý odpočinek to spravil.Nahoře nezbytné focení. Sami i po skupinkách. Nahoře bylo ale dost lidí, tak tam bylo trochu těsno. Poslední památeční foto a vyrazili jsme nazpátek, protože nás čekalo balení a celá cesta údolím zpátky. Dolů se šlo dost blbě a bylo to depresivní. Na chatě jsme si dali čaj, kafe, limču (50 Dh). Na chvilku jsme usnuli a pak balili. Asi 20% lidí ze zájezdu nahoru nedošlo, protože měli převážně buď výškovou nemoc nebo únava. Já jsme chytil průjem a to byly asi příznaky výškové nemoci. Jinak Natali v pohodě, ale trochu cítila koleno. Cestou zpátky jsme se zastavili v dědině, Zdeněk už tam čekal, tak jsme dali colu a džus. A zase nudný sestup až k řece. Před vesnicí jsme rozdělali stany, po chvíli přišel majitel a chtěl zaplatit. Ota mu dal 3 Dh za osobu a zmizel. Přišla k nám i kouzelná holčička, tak jsme jí dali aspoň žuvačky. Před setměním nás začali otravovat 3 místní mezuláni a chtěli prachy. Otravovali nás asi hodinu a odešli až za úplné tmy. Aby nás otrávili, tak se pořád smáli, zpívali a provokovali….pořád dokola. Samozřejmě jsme jim nic nedali.Nakonec blahodárný spánek.
11.den - pondělí 3.6.2002
Spalo se nám výborně. Ráno nás brzo vzbudili ostatní už v 6.30. V klidu jsme se sbalili, Lukáš udělal čaj a šli jsme do IMLILU. Nahoru jsme totiž netahali vařič. Jenom studené jídlo. Trochu jsme nakoupili a popili džus. Byl výborný. Zašli do hotelu na čisté evropské záchody. Opět stejnými taxíky jsme sjeli do ASNI, ale už se jelo lépe než nahoru. Bylo celkem příjemně, ale ráno byla všude mlha a chladno. V ASNI jsme se rychle nabalili do autobusu a vyrazili údolím na AGADIR. Cestou bylo pár zastávek na focení a větší zastávka v sedle TIZ-N-TEST ve
Po dlouhé rovince jsme dojeli do AGADIRU na sluneční pobřeží. Dojeli jsme po 17.hod., osprchovali se, vyprali prádlo a o půl 8 jsme skoro všichni vyrazili na místní rybí trh něco pojíst. Zase se o nás skoro rvali, aby nás dostali ke svému stolu. Ota nás nalákal na mix a nakonec jsme si ho dali skoro všichni. Bylo tam moc druhů ryb, kalamáry ap. K tomu salát, čaj, cola a to vše na osobu za 65 Dh. V kempu byla diskotéka, tak jsme šli ještě vyzkoušet místní pivo a po 2.kouskách jsme šli na kutě.
12.den - úterý 4.6.2002
Ráno budíček opět brzo, čekalo nás celé dopoledne v AGADIRU. Ráno byla celkem zima a většinu dopoledne dost foukalo a bylo pod mrakem. Prošli jsme se po pěší zóně, nakoupili oplatky na chuť. Ani opalovat se nedalo. Jednou jsme si skočili do moře a valili zpátky do kempu sbalit věci a pojíst. Pláž vypadala fakt dobře a duny v dáli u pobřeží byly efektní. Dneska byla bramborová kaše s kuřecím nářezem. Ve 12 hodin odjezd na jih přes ANTIATLAS. Ota nám po cestě všem přiřadil rodná jména otce a matky, protože je to potřeba znát při vojenských kontrolách na Záp.Sahaře. Moji rodiče se jmenují Oldřich a Eva a Natálky jsou Soběslav a Zuzana. Přejížděli jsme ATLAS, fotili cestou kaktusy roztroušené v krajině, cestou ze sedla jsme konečně viděli kozy na stromě. Efektní pohled. Konečně přejíždíme ANTI ATLAS a míříme na Západní Saharu. Cesta je dost bezútěšná. Nějakých
Jeli jsme přes pár vojenských kontrol a na jedné kontrole byli celníci celkem pracovití a dost podrobně prohledávali místní náklaďák. Za světla jsme dorazili k zajímavému místu na nocování u vyschlé řeky. Moc kouzelné. V noci byla nádherná obloha. To bylo hvězd. V noci opět trochu problémy se žaludkem, ale snad je to jen z rychlého snězení oběda. Nerad bych chytil další průjem.
13.den - středa 5.6.2002
Vstávání před šestou. Podívání po okolí a focení. V 7.30 odjezd. Po cestě plameňáci a vraky lodí všude po pobřeží. Těsně po odjezdu začalo i lehce pršet. Ale jen chvilku. Cestou jsme zastavovali hlavně na focení, zajímavé kopečky, u TARFAYI byly na pláži vraky lodí s dunami.Neskutečně zajímavé panorama. To se asi málokde naskytne, aby na necelé
Na zpáteční cestě jsme Otovi řekli, ať tu kazetu pustí, ale pár lidí bylo proti, tak to nemělo smysl. Další zastávka byla u nejhlubší prorákliny v MAROKU - deprese TAH
14.den - čtvrtek 6.6.
Ráno opět brzo vstávání. Chtěli jsme ještě na duny. Mají výšku tak 40-
V 16.30 hod. jsme dojeli do AGADIRU. Rychle jsme rozbalili stany a svítilo slunce, tak rychle na pláž. Sluníčko sice nepražilo, ale cekem foukalo, tak jsme tam jen tak vlezli a pak jsme kecali na pláži. K tomu BRANÍK. Lahoda. K večeru sprcha. Po Západní Sahaře to bodlo. Písek jsem měl všude a člověk se cítil jak znovuzrozený. Večer na večeři opět do přístavu na rybičky. Byly větší porce, za zhruba stejnou cenu. Jenom jsme nechtěli krevetu, ale jinou velkou rybu. Bylo toho opravdu požehnaně. Únava nás pak přemohla a spinkat.
15.den - pátek 7.6.2002
Odjezd v 7.30 hod. Máme před sebou opět dlouhou cestu. Cestou na QUARZAZATE jsme měli pár zastávek na focení. Hlavně největší atrakci dnešního dne - kozy na stromě!!! Úchvatný a hodně nezvyklý pohled. Kozy se prostě pasou na stromě a nespadnou. Nechápali jsme. Doma asi nebudou věřit. U benzinky jsme vybrali naftu…a museli k dalšímu stojanu. Cestou přes kopečky byla vyprahlá krajina a dusno k zalknutí. Byl tam takový velký, ošklivý brouk asi 6-
Vedle byl ale ještě jiný hotel, tak hurá na terasu. Byla celkem vysoko. KUDRNA dokonce na terase rozbalil stany. Bylo jich tam si 10. No hrůza. Sice nám pršelo na Sahaře, ale ve vnitrozemí by to byla rarita. Místy tu třeba nepršelo 60 let. Po dlouhé cestě byl obrovský hlad, tak jsme zašli do restaurace, že si dáme KUS KUS. Číšník nám ale řekl, že není. Tak zbývalo jen TADJINE. Bylo jen vegetariánské a hovězí. K tomu salát, čaj, polévka HARIRA. Nejdříve donesl salát pro 4 osoby. To bylo dobré. Pak jídlo a to už dobré nebylo. Porci donesl pro 2 v jednom hrnci a to maso bylo mleté. Za 2 jsme zaplatili 130 Dh a za ty peníze (400 Kč) to nestálo. Ještě pak na záchod pozorovat ještěrky, jak baští a spát.
16.den - sobota 8.6.2002
Opět, jako vždy pár kreténů vstává strašně brzo ráno a dělá rachot už kolem 5.30 hod. Nás ráno otravují, ale přes den to dospávají v autobuse. Měli jsme odjezd v 11 hod., tak nás ještě do té doby čekal kaňon TODRA. Začátek fakt efektní. Úzká soutěska, vysoká snad 300-
Věci jsme si chtěli dát na terasu, ale foukalo tak hnusně, že jsme zdrhli na dvůr do místností. Vlezli jsme do výčepu a objednali si studenou fantu. Měl jen tři, ale ty bodly. Ostatní měli smůlu. Zůstalo na ně jen teplé pití. Venku se opravdu nedalo být, tak jsme jen kecali a pili čaj. Studené pivo zrovna řidiči neměli. K večeru část lidí vyrazila na velbloudech (i Martina s Lukášem) a někteří šli pěšky na duny, aby viděli západ slunce. Pohled na duny byl nádherný. Písek byl úplně horký a šátek byl proti větru nezbytný,. V klidu jsme došli na nejbližší a nejvyšší vrcholek, abychom měli pěkný rozhled. Byla tam i parta frantíků, ale ty tam dovezly džípy. Pěkné rozhledy, když všude byly jen duny a duny. Mají být největší v Maroku, protože pouštní území je převážně v sousedním ALŽÍRU. Nahoře jsme se vyfotili v rukavicích a zimních čepicích, ještě propagační foto na bobbing, rychle vyfotit západ slunce a šli jsme zpátky. Některé holky se nechaly svézt za nohy po duně dolů. Večer kafe, čaj, nealko, za tmy místní hostitelé vytáhli bubny a hráli. Dobrá pohoda. Na bubny jsme si zkusili zahrát taky, ale to už bylo horší. Chtěli jsme spát venku, ale začal tak foukat a lítat písek, že jsme zmizeli do hlavní budovy do čajovny a spali na lavicích. Venku chtěli spát i místní, ale taky zdrhli dovnitř. Spalo se výborně.
17.den - neděle 9.6.2002
Odjezd v 6.30 hod. kvůli horka, ať nás moc nezastihne. Ještě se mi tu líbil kohoutek na vodu. A ta voda z něho fakt tekla. I když slaná.Většinou jsou lidi v autobuse tak unaveni, že během jízdy spí. Jeli jsme dlouhou cestu na sever, jen zastávky na focení a v MIDDELTU, kde jsme nakoupili potřebné zásoby. Luštěniny na KUS KUS, vodu, meloun na večer, bagety. Venku je dneska naštěstí dost dobře a příjemně fouká. Odpoledne jsme dojeli do cedrových lesů (nebo jak by řekl řidič Milan, kedrových lesů) a to už byla velká změna.
Všude stín, lesy, vysoké stromy. Při parkování KAROSA trochu škrtla o zem, ale bylo to v pohodě. Ota sebral zájemce o procházku k největšímu cedru, který tu je jako atrakce. Navíc tu má být plno opiček. Když jsme došli k cedru, tak to byl pro Otu opět šok, protože velký cedr s průměrem kolem
18.den - pondělí 10.6.2002
V noci jsem se pořád budil, takže ráno jsem byl nevyspaný a otrávený. Kudrnovci do toho ještě pískali píšťalkou. Pak byl přesun k TAZE a po úzkých serpentinách se jelo vysoko do hor k jeskynnímu systému DJBEL TAZZEKA. KAROSA dostala dobře zabrat. V klidu jsme se převlékli a hurá pod zem. Ota říkal, že je to tak na tři hodiny. Začátek byl super. Kopie Macochy. Hned první průlez byl dost těsný. Pak už, jak klasická jeskyně. Krápníky, dost orvané, ale museli jsme se taky brodit
Zpátky jsme se prohrabali v pohodě, neboť šel s námi i místní kluk-průvodce. Nahoře jsme se rychle převlékli, dali konvičku mátového čaje, nakoupili pohledy a v 17.30 hod. sjezd do TAZY a přesun do FESU do kempu. V 8.30 hod jsme dorazili do dost dobře zařízeného kempu, ale večer už nám to vše bylo nanic. Byli jsme unavení, tak jsme šli brzo spát. Ani z bazénu jsme nic neměli.
19.den - úterý 11.6.2002
Odjezd v 8 hodin s místním průvodcem do FESU na prohlídku. Ráno už opět hic, jak blázen. Nejprve jsme projeli novým městem, kde nic není pro turisty. Vyjeli jsme na vyhlídku k pevnosti, odkud byl pěkný celkový pohled na starou i novou medinu. Úplně přeplácené místo. Další zastávka byla v koželužně, dokud není ještě velké horko. Malými, úzkými uličkami jsme přes pár obchodů došli na vyhlídkovou terasu. Dost zajímavý pohled. Všude na nádvoří kádě, asi uplácané z hlíny a místní v nich namáčeli různé kůže ve všelijakých barvách. Smrad byl celkem silný. Cesta s průvodcem většinou probíhá tak, že nás provází kolem historických památek s ukázkami řemesel a mezitím občas zavítáme do krámků jeho známých. Dále jsme šli k mešitě, kterou jsme si ale neprohlédli, protože studenti dělali zrovna zkoušky, tak byla zavřená. Po cestě jsme viděli různá řemesla, ale u většiny jsme se nezastavovali. Další zastávka byla v obchodě s koberci. Málokdo si něco koupil, ale vypadá to dobře. A zase úzkými uličkami jsme došli k obchodu s parfémy a kořením. Něco pro nás. Ta se líbila nejvíc. Nejprve nám vše ukázal, navoněl a pak všichni utráceli. Koření si kupovalo hodně lidí. Nakonec jsme vyšli ze staré mediny a dojeli jsme do hrnčířské dílny na kraji města.
Ukázali nám postup výroby, ale vypadalo to jako ve třetím světě. Natali dal jeden sekáč mozaiky srdíčko, ale tuhle práci dělat… no, nechtěl bych. V obchodě byly pevné ceny, ale Natali se líbila malá amfora bez ceny. Majitel nám dal jako Čechům slevu 30%. Pak už jsme jen vysadili průvodce a jeli směr další královské město MEKNES. Opět slunce drtilo naše mozky a tak jsme jen lehce prošli MEDINU, nakoupili mátu a chleba, vyměnili peníze a sedli si na čaj, protože venku bylo vedro k zalknutí. Další zastávka a jízda úplně horkým autobusem, byla na poslední památce našeho putování po MAROKU – římských zříceninách města VOLUBILIS. Vstupné 20 Dh a po areálu jsme chodili sami. Muselo to vypadat pěkně, kdyby to nezničil sultán v 17st. Ve městě bylo hodně mozaiek. Vypadalo to tam fakt pěkně, ale už jsme byli unavení celodenním lítáním a horkem, tak jsme utratili poslední peníze za nealko a jeli směr TETOUAN a volný nocleh v přírodě. Večer v autobuse jsme něli kolem 40 stupňů, což bylo už neúnosné. Nepomáhalo větrání a potili jsme se jak blázni. Pozdě v noci jsme dorazili na místo, pojedli a spát. Ráno se mělo brzo vstávat.
20.den - středa 12.6.2002
Odjezd v 6.30 hod. Je toho dneska hodně, tak ať je raději rezerva. Přes TETOUAN jsme dojeli do CEUTY. Na tržišti ještě všichni utratili poslední dirhamy a Pigi opět zdržovala. Na marocké hranice zase zmatek. Proběhlo to celkem rychle, jen jsme zase vypisovali místní papíry. Ale v mezihraniční zóně byla dobrá podívaná. Místní lidi pašovali všelico a celníci je občas zastavovali a někdy zabavovali věci, třeba kartony piva. No řehtali jsme se celou dobu. Třeba babka na vozíčku, která seděla pěkně vysoko. Chlap, co ji vezl, rychle u celníků přidal a nakonec ji vyklopil na zem. Jenže pašované věci naházel zpátky a zmizel s vozíčkem, ale bez babky. Tu pak museli dva chlapi odnést. Ale prošlo mu to. A tak pořád dokola.
V CEUTĚ jsme šli na nákup, koupili jsme si jídlo na cestu a něco domů, hlavně víno. Trajektem v 15.30 hod. jsme přejeli úžinu a celkem dost rychle. Ale celý den jsou mraky a celkem chládek. Z ALGECIRASU jsme dojeli do kempu CHULLERA, ale byl plný, tak jsme zaparkovali ve vedlejším kempu. Měli jsme celé volné odpoledne. Přebalili a přerovnali jsme všechny věci, trochu se prošli po pláži, nasbírali pár mušlí, uvařili kafíčko a večer vínečko. Kecali jsme do půlnoci. I Ota se pak přidal.
21.den - čtvrtek 13.6.2002
V 7 hodin odjezd z kempu. Teď už jsou jen přesunové dny, takže nuda. Přes Španělsko to je nějakých
22.den - pátek 14.6.2002
Odjezd 7.30 hod. z odpočívadla, které bylo dost čisté a bylo tu i zázemí, takže organismus v pohodě. Opět projížďka po Evropě. Ráno jsme přejeli francouzskou hranici a rubali podél pobřeží, přejeli jsme italskou hranici a pokračovali v celkem příjemném počasí, hodně pozdě do noci, protože odpočívadla byla přeplněná. Proto jsme museli dojet až k INNSBRUCKU asi ve 2 ráno. Pigi byla děsně „nasraná“, až z toho měli všichni srandu.
23.den - sobota 15.6.2002
Kvůli 8.hodinové pauze jsme vyjížděli v 11 hodin, pokochali jsme se akorát okolím INNSBRUCKU. Zavzpomínal jsem si na dovolenou s Natali a na natáčení. Na hranice jsme dojeli v 16 hodin a čekala nás jen cesta ČR. Na hranicích máme za sebou
